Umím si představit, že se můžete obávat, abyste se šla fotit, sama jsem si to prožila… řešila jsem v sobě, že nejsem dost štíhlá, dost mladá, že v mém věku se to už nehodí, že nejsem fotogenická, neumím se tvářit a pózovat, že budu prostě trapná ! 

Ano, i já jako fotografka, jsem měla tyhle obavy a cítila jsem se nejistě… ale ve skrytu duše jsem toužila po svých fotkách a proto jsem do toho šla.

Byl to pro mě velký zážitek stát na opačné straně, nechat se hýčkat a nechat se vést… po focení jsem na sebe začala pohlížet jinak, cítila jsem se sebevědoměji, více žensky a krásná… a ten pocit, mi v mém životě chyběl.

STOJÍME ZA TO, ABYCHOM OBJEVILY SVOJI KRÁSU…

a je výjimečná právě proto, že to máme rády všechny, když se sejde celá rodina,  o to víc, když děti dospívají nebo jsou už dokonce dospělé a není samozřejmostí trávit čas společně… no a tak vaříme, pečeme, chystáme… jen ať je ta pravá rodinná pohoda… někdy to vyjde a někdy ne, však to samy znáte. Moje děti, když se všichni jednou za čas sejdeme, na mě tu radost vidí a často na téma „ jaká jsem kvočna“ vtipkují…

A jak to souvisí s focením ? Samozřejmě, že si přejeme, abychom byli alespoň na jedné krásné elegantní fotografii společně… Ale je to někdy oříšek dostat děti na focení, obzvlášť když nám odrůstají… Pravdou zůstává, že si moc dobře uvědomuji, jak může život velmi rychle nabrat jiný směr, děti se osamostatní, odejdou z domova studovat nebo si najdou partnery a založí své rodiny.

Já jsem šťastná, že jsem tohle období stihla nafotit a jsem si jistá, že s postupem času moje děti ocení hodnotu fotografie s mámou, kterou já vnímám už dnes.

RODINNÉ PORTRÉTY S DĚTMI, NEŽ SE NÁM ROZEBĚHNOU DO SVĚTA …